Přečíst každý rok desítky až stovky knih je velice lákavá myšlenka. Má ale vůbec něco takového smysl? Ne. Zpomalte, a získáte mnohem víc.
Rychločtení. Lákavá myšlenka, že? Kdo by nechtěl přečíst stovky knih za rok. Tolik nových znalostí, příběhů… Pokud se nad tím ale zamyslíte, opačný přístup je mnohdy mnohem produktivnější.
Rychločtení = cesta do pekla
Tedy ne mnohdy, spíše zcela určitě. Rychločtení má snad jen jedinou výhodu. A to tu, že během krátké doby stihnete přečíst velké množství titulů. K čemu vám to ale je dobré? U vašich kamarádů asi budete za boha. Přečíst tolik knížek během tak krátké chvíle, to chce spoustu úsilí a času. Jenže obdiv vašich blízkých je tak vše, co tím získáte.
Když knihu prolétnete příliš rychle, připravíte se o základní věci. Často ani nestihnete zpracovat hlavní myšlenku, seznámit se s postavami a pořádně nasát moudrost, kterou vám daný titul nabízí. Pokud se nadechnete, zpomalíte, a užijete si každý řádek, nic takového se vám rozhodně nestane. A nezáleží na tom, jestli zrovna louskáte nejoblíbenější knihy nebo nejčtenější knihy ze sekce románů či literatury faktu.
Pohoda, klídek a znalosti
Spěch je navíc jedním z hlavních důvodů dnešní zbytečně nervózní doby. Přehnaně velký tlak na výsledky, striktní termíny, nervózní okolí – to všechno má vliv na vaši psychiku. Najít si proto alespoň čas od času chvíli, kdy zpomalíte, je naprosto klíčové. Čtení vám přitom tuto možnost nabízí. Stačí vzít do ruky knihu, zapomenout na všechno okolo, a vlastním tempem plout po řádcích směrem k vyvrcholení vybraného příběhu.
I v případě literatury faktu je pomalejší postup mnohem lepší variantou. Jelikož se na jejích stránkách nachází spousta důležitých informací, zhltnout je na jeden zátah je naprosto nesmyslné. Abyste pochopili naprosto všechno a do hloubky, budete stejně muset nad danými problémy přemýšlet. Čas, který byste věnovali opětovnému přečtení daného titulu, tak budete moct investovat pouze do jednoho pořádného „průchodu“.
